Nazdar, tady nejtvrdší zadek z buše.

Věřili byste tomu, že lidé místo toho, aby sledovali na internetu videa šťavnatých pastvin, raději sledují reakční videa? Lidé jsou prostě velice zvláštní zvířata. 

Pojďme se podívat, co to ta reakční videa jsou. Tvůrci takových videí se zaměřují především na již vzniklá díla, videa, osoby nebo jen konkrétní kontroverze a k nim přidávají své poznatky, postřehy nebo názory. 

Obvykle takové svoje video proloží celou spoustou rádoby vtipných hlášek a více či méně – řekl bych, že méně než více – trefných komentářů. Je až k podivu, jak lidi tenhle formát nadchl. 

Reakční tvůrci se stali mezi lidmi novými celebritami a brzy začali na vysílacích platformách vyskakovat jak kostičky z mého zadku.

Někdy může být jejich přispění do společnosti zábavné, dokonce i poučné. Občas tvůrce dokáže poukázat na chyby v systému, amorální jednání některých lidí, případně vrátit divákům střízlivý pohled na věc. Jenže… nestává se to pokaždé. 

Někdy se reakční video zvrhne a tvůrce, pod záminkou reakce, překročí hranici, která by měla zůstat nepřekročitelnou. Jeho tvorba se pak dokáže změnit v kyberšikanu.

To je pěkně nehezké slovo, kyberšikana, viďte? Kdo by chtěl být z něčeho takhle hrozného obviněn? Jistě se teď ptáte: „Ale vombate, kde přesně se nachází hranice mezi reagováním a nezdravým, amorálním nebo dokonce zlým chováním?“

No… pro nás vombaty je snadné to vidět, ale vy lidé občas asi potřebujete malou nápovědu. Existují určité indicie, které vám spolehlivě naznačí, zda je něco ještě zábava, nebo jestli se už podílíte na šikaně.

Pokud reakce vzniká za účelem lidi poučit nebo pobavit a tvůrce nešíří mezi své diváky úmyslně zášť, pohrdání ani nenávist, pak je to v pořádku. I když se může stát, že se tvůrce může někoho dotknout.

Co ale v pořádku není?

Zaměření na jednoho člověka trvající více měsíců

Když se tvůrce zaměří na jednoho člověka a několik měsíců nebo dokonce let ho neustále zesměšňuje a dehumanizuje, bude se nejspíš jednat o kyberšikanu.

Dehumanizace

Tohle je cizí výraz, já vím. Vy lidé jste moc rozumu nepobrali, proto vám ho vysvětlím. Dehumanizace neboli odlidštění je proces, při kterém jsou lidé zbavováni své lidskosti a důstojnosti. Člověk je tak v očích někoho redukován na pouhý objekt, zvíře či hrozbu, což umožňuje snadněji páchat vůči němu násilí, ať už fyzické, či ve formě útlaků a nečestného jednání.

V historii se dehumanizace dopouštěli například nacisté vůči židům. Dnes se dehumanizace dopouští například každý reakční kanál, který Shopaholic Adel nazývá „švábem,“ „špínou“ nebo „strupinou.“ 

Pokud takový hanlivý titul zaznívá mezi lidmi častěji než skutečné jméno dehumanizované osoby, začnou mít lidé, kteří se na odlidštěníi podílí, velice rychle pocit, že si vůči ní mohou dovolit daleko horší věci, než vůči lidské ženě a to může být velice nebezpečné.

Podlé získávaní informací

Dalším znakem, že reakční tvůrce už dávno není pouhým komentárorem událostí, je způsob získávání informací. Pokud někdo předstírá s nějakým člověkem přátelství pouze za účelem vylákání informací nebo soukromých konverzací, které využije ve svém videu, je to vysoce nemorální chování. V běžném světě byste s takovým člověkem okamžite přerušili všechny kontakty. Nazvali byste ho falešným, nebo podvodníkem. A každého svého přítele, nebo kolegu byste upozornili, aby si na něj dávali pozor. Proč tedy takové lidi sledovat a obdivovat na internetu?

Mezi náma vombatama – dávejte si setsakra pozor na lidi, kteří tohle dělají. Nedá se jim věřit ani čumák mezi očima. 

Co tam máme dále?

Podněcování k nenávisti

Pokud tvůrce mluví o nějaké osobě na internetu nenávistně, zatímco jej sledují tisíce lidí, a nedej bože si přitom otevřeně představuje, jak se nenáviděné osobě něco špatného stane, podněcuje k nenávisti i diváky, kteří k němu vzhlíží. Že si nad tím umyje ruce slovy jako „hypoteticky,” „můj názor“ nebo „v robloxu,“ na realitě nic nemění.

A to není všechno. To nejhorší jsem si nechal na konec.

Vysmívání se zdravotnímu stavu

Když se reakce změní na kyberšikanu, obyčejně je to provázeno výsměchem nebo komentovánim zdravotního stavu. To je něco, co je v reálným světě absolutně nemyslitelné. Reakční kanály si často vybírají lidi, kteří mají viditelné postižení, obezitu či jiný zdravotní problém, do kterého se opakovaně navážejí. 

Znovu si vezmeme jako příklad Shopaholic Adel. A pojďme si přitom užít trochu vciťování. Představte si, že by někdo celé měsíce v kuse komentoval tvar, kvalitu a zdraví například vašeho přirození. Ano. Každý jeden den, den za dnem, hned v několika různých videích by se na internetu probíralo, co vám kde visí a v jakém množství vám odkud co asi vytéká. Jak by vám bylo? Nebo kdyby někdo počítal, kolikrát se během natáčení kde poškrábete? Připadá vám to zvrhlé? 

Jo. Něco takového by jeden čekal tak někde na japonském pornhabu. Jenže přesně tohle se děje. U nás. A jsou lidé, kteří se takovým věcem smějí. Pod záminkou reakční osvěty a sjednávání domnělé spravedlnosti.

Komu z vás naběhla husina? Na to, že se váš druh má za inteligentní je to docela síla, viďte? A to jsem ještě nezmínil to nejděsivější. 

Zfanatizovaní fanoušci

Teď si k tomu všemu, co jste tu právě slyšeli, přidejte fakt, že tvůrci, kteří tohle všechno bez špetky lítosti dělají, jsou oblíbení. Tak moc oblíbení, že se kolem nich mohla utvořit síť lidí nenávidících spolu s nimi. Ne deset lidí. Ne sto lidí. Ne tisíc lidí. Tahle skupina čítá desítky až stovky tisíc sfanatizovaných lidí.

Část fanoušků se proměnilo na profesionální stalkery a nadšeně shání nejrůznější informace – od aktuální polohy sledovaného člověka, až po informace z banky nebo zdravotní záznam z nemocnice. Telefonují do zaměstnání, na ubytovny, kamarádům, rodině nebo majitelům bytu… Píšou vzkazy na soud, natáčejí se u toho, jak svou oběť obtěžují nebo napádají na ulici, předhánějí se v tom, kdo napíše urážlivější komentář. 

A to vše potom jejich oblíbení reakční tvůrci vezmou, vloží do svého videa, vysmívají se tomu a následně generují na onom výsměchu nemalé finanční zisky.

No jo. Tohle je na vašem lidském druhu vážně děsivé. Kdo z vás byste si vyměnili místo se Shopaholic Adel, na níž se „jenom reaguje“? Třeba jen jeden týden? Vydrželi byste to? Myslete na to příště, až zas kliknete na to „legrační“ reakční video. 

Všímejte si, kolikrát tvůrce nazve Adélu švábem nebo jiným ošklivým slovem. 

Ptejte se, jak tvůrce získal informace, které jsou v reálném životě brány jako soukromé. A když vám řekne, že to „Adéla vyžvanila kamarádce“, ptejte se, zdali byste ve svém okolí tolerovali lidi, kteří by předstírali přátelství, aby z lidí vytáhli informace? …nebo lidi, kteří z takových využívatelů žijí.

Všímejte si, jak tvůrce podněcuje k nenávisti vůči své oběti a schovává se přitom za slova jako „hypoteticky“, „v Robloxu“ a podobně.

Pozastavte se při tom, když tvůrce začne necitlivě komentovat něčí zdravotní stav. Ptejte se, je takové chování v realitě společensky akceptovatelné? Odkud má tvůrce informace o zdravotním stavu své oběti? Proč se někdo vysmívá zdravotním problémům jiného člověka?

Pokud vámi sledovaný tvůrce splňuje zmíněné body, pak bohužel nesledujete obyčejnou reakci, ale kyberšikanu. Pak je nasnadě důležitá otázka pro vás. Opravdu se na tom chcete podílet?

Příště vám povím, co je to doxing a kdo se ho za jakých okolností dopouští. Pastvě zdar a brzy na viděnou.