Co znamená „V ROBLOXU“?
August 16, 2026
Podívat se na video
Nazdar lidi, tady nejtvrdší zadek z buše.
Představte si, že se na ulici stane vážná dopravní nehoda. Co udělá novinář?
Zjistí veškerá fakta, změří brzdnou dráhu, vyzpovídá svědky, ověří informace u policie a napíše zprávu. Zprávu, za kterou ručí svou reputací, zaměstnáním a v krajním případě mu hrozí žaloba a soud, pokud by si něco jen vymýšlel.
Co udělá reakční kanál?
Přiběhne s telefonem na tyči, namíří ho na dohořívajíci auto, hodí do videa titulek „ŠOKUJÍCÍ BIZÁR!! LIDI HOŘÍ!!!“, dvě hodiny živě komentuje a vymýšlí různé teorie, proč asi došlo k nehodě, zatímco od diváků sbírá donejty.
Už asi chápete ten rozdíl, že jo? Přesto bych rád pokračoval, protože přece jen si někteří lidé stále naivně myslí, že být reakčním kanálem je něco, jako být novinářem.
Takže se na to podívejme.
Když chce investigativní novinář vydat kauzu, musí mít většinou minimálně dva na sobě nezávislé zdroje. Musí projít stovky stran dokumentů, mluvit s právníky, a hlavně – musí dát druhé straně prostor k vyjádření. Je to nudná, pomalá, vyčerpávající a nevděčná práce.
Reakční kanál nic z toho nedělá. On to, podle všeho, ani nepotřebuje. Reakčnímu kanálu stačí screenshot z Instagramu, osm minut spekulací a zázračná věta: „V Robloxu se povídá, že...“
Zatímco novinář prodává ověřená fakta, reakční kanál prodává čistou emoci – nejčastěji hněv, pohoršení a pocit morální nadřazenosti. Algoritmus YouTube miluje hněv. Hněv generuje kliknutí. A kliknutí generují peníze na složenky.
To není jediný rozdíl.
Kromě toho, že novinář pracuje s ověřenými fakty, musí také dodržovat etický kodex platný v jeho krajině. V českém kodexu pro žurnalisty najdeme například tato pravidla. Novinář je povinen:
- zveřejňovat jen informace, jejichž původ je mu znám,
- nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány,
- nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu.
Když novinář tato pravidla poruší, řeší ho tisková rada, přichází o novinářský průkaz a končí v oboru. Zkrátka – žurnalistika má mantinely, které chrání společnost – a ve výsledku i novináře samotné.
Víte, co má reakční kanál? Maximálně smluvní podmínky YouTube. To je všechno.
Pro reakční kanál neexistuje žádný etický kodex. Když narazí na oběť, která se hroutí, neubere z tlaku. Žádná ochrana soukromí, žádné ověřování faktů, žádná presumpce neviny. Žádná lidská důstojnost. Proč? Protože etický kodex nepřináší zhlédnutí. A na YouTube vás za porušení lidskosti obvykle nikdo nezablokuje – pokud si tedy do toho zrovna nepustíte autorsky chráněnou písničku od Warner Music.
Skrátka a dobře. Pokud novinář v novinách nepravdivě nařkne nevinného člověka, přijde o práci, noviny platí milionové odškodné a dotyčný novinář čelí trestnímu stíhání.
Co udělá reakční kanál, když na základě nepodloženého drbu zničí někomu život? Zpravidla vůbec nic. A když na něj diváci vyvinou nějaký tlak, maximálně vydá černobílé video s názvem: „Omluva... (musíme si promluvit)“, kde deset minut brečí, jak je to pro NĚJ psychicky těžké období. O týden později už dál vesele komentuje něčí selhání.
Veliký dosah, ale nulová odpovědnost. Ano, správně – to jsou reakční kanály.
Zajisté si teď říkáte: „Ale vombate, zákony přece platí pro všechny, také pro reakční kanály.“ To máte pravdu. Formálně to tak je. Reakční kanál může jít k soudu za pomluvu nebo nebezpečné pronásledování stejně jako kdokoliv jiný. Jenže zatímco soudní systém postupuje rychlostí šneka na uklidňujících lécích, algoritmus YouTube reaguje v milisekundách. Než stát zjistí, že někomu na internetu jde o život, reakční kanál už z toho videa zaplatil hypotéku a právě natáčí pátý díl.
A proto vás, milí lidé, prosím o jednu věc – nepleťte si práci novináře s prací reakčního kanálu.
To, že si někdo koupí drahý mikrofon, hodí na hlavu kuklu a dvě hodiny se před kamerou rozčiluje nad cizím neštěstím, z něj fakt nedělá investigativního žurnalistu. Novinář je člověk, který drží v ruce lupu, ověřuje fakta a spolu s vlastní kůží na trh nese i právní a etickou odpovědnost.
Skutečná žurnalistika společnost informuje pravdivě a hlídá mocné. Reakční kanály parazitují na slabých a krmí dav drbama. Tak z nich probůh nedělejte hrdiny dnešní doby. A už vůbec si nezaměnujte jejich práci s prací žurnalistickou.
Až příště budete sledovat nějaké reakční video, uvědomte si, že tvůrce není žádný novinář a je pro něj snazší přehlížet jakýkoliv etický kodex. Informace, které vám předkládá, mohou být falešné, nebo účelově pozměněné, aby vyvolali větší senzaci.
Ptejte se:
- Je informace, kterou tvůrce řekl jeho domněnka, nebo ověřený fakt?
- Když je to jen domněnka, nakolik je pravdivá? A je vůbec pravdivá?
- Co když si to tvůrce jenom vymýšlí, aby vzbudil u diváků pohoršení a hněv?
- Co když si informace účelově pozměnil, aby bylo jeho video více šokující?
Víte… ona ta čarovná větička – „v Robloxu se povídá, že…“ vpodstatě znamená, že nic z toho, co vám tvůrce předkládá, nemusí být vůbec pravda. Jenomže vy – diváci – se chováte tak, jakoby to pravda byla. Pouštíte se do internetového lynče na základě drbů, které nejsou nikterak doložena hodnověrnými důkazy.
Trochu mi to připomíná středověk, kdy byli lidé schopni člověka upálit na hranici jenom proto, že o něm někdo roznesl nějaký drb. Váš druh se latinsky nazývá „homo sapiens“, čili člověk rozumný. Podotýkám, že tenhle název jste si vymysleli vy sami a dlouze bychom o něm mohli polemizovat.
Tudíž – myslete, lidi! Chovejte se jako lidi rozumní. Nenechte emoce, aby váma cloumali na základě drbů a domněnek.
Příště si povíme něco o ochraně lidské osobnosti. Pastvě zdar a brzy na viděnou.
Co znamená „V ROBLOXU“?
August 16, 2026
Podívat se na video
Nazdar lidi, tady nejtvrdší zadek z buše.
Představte si, že se na ulici stane vážná dopravní nehoda. Co udělá novinář?
Zjistí veškerá fakta, změří brzdnou dráhu, vyzpovídá svědky, ověří informace u policie a napíše zprávu. Zprávu, za kterou ručí svou reputací, zaměstnáním a v krajním případě mu hrozí žaloba a soud, pokud by si něco jen vymýšlel.
Co udělá reakční kanál?
Přiběhne s telefonem na tyči, namíří ho na dohořívajíci auto, hodí do videa titulek „ŠOKUJÍCÍ BIZÁR!! LIDI HOŘÍ!!!“, dvě hodiny živě komentuje a vymýšlí různé teorie, proč asi došlo k nehodě, zatímco od diváků sbírá donejty.
Už asi chápete ten rozdíl, že jo? Přesto bych rád pokračoval, protože přece jen si někteří lidé stále naivně myslí, že být reakčním kanálem je něco, jako být novinářem.
Takže se na to podívejme.
Když chce investigativní novinář vydat kauzu, musí mít většinou minimálně dva na sobě nezávislé zdroje. Musí projít stovky stran dokumentů, mluvit s právníky, a hlavně – musí dát druhé straně prostor k vyjádření. Je to nudná, pomalá, vyčerpávající a nevděčná práce.
Reakční kanál nic z toho nedělá. On to, podle všeho, ani nepotřebuje. Reakčnímu kanálu stačí screenshot z Instagramu, osm minut spekulací a zázračná věta: „V Robloxu se povídá, že...“
Zatímco novinář prodává ověřená fakta, reakční kanál prodává čistou emoci – nejčastěji hněv, pohoršení a pocit morální nadřazenosti. Algoritmus YouTube miluje hněv. Hněv generuje kliknutí. A kliknutí generují peníze na složenky.
To není jediný rozdíl.
Kromě toho, že novinář pracuje s ověřenými fakty, musí také dodržovat etický kodex platný v jeho krajině. V českém kodexu pro žurnalisty najdeme například tato pravidla. Novinář je povinen:
- zveřejňovat jen informace, jejichž původ je mu znám,
- nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány,
- nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu.
Když novinář tato pravidla poruší, řeší ho tisková rada, přichází o novinářský průkaz a končí v oboru. Zkrátka – žurnalistika má mantinely, které chrání společnost – a ve výsledku i novináře samotné.
Víte, co má reakční kanál? Maximálně smluvní podmínky YouTube. To je všechno.
Pro reakční kanál neexistuje žádný etický kodex. Když narazí na oběť, která se hroutí, neubere z tlaku. Žádná ochrana soukromí, žádné ověřování faktů, žádná presumpce neviny. Žádná lidská důstojnost. Proč? Protože etický kodex nepřináší zhlédnutí. A na YouTube vás za porušení lidskosti obvykle nikdo nezablokuje – pokud si tedy do toho zrovna nepustíte autorsky chráněnou písničku od Warner Music.
Skrátka a dobře. Pokud novinář v novinách nepravdivě nařkne nevinného člověka, přijde o práci, noviny platí milionové odškodné a dotyčný novinář čelí trestnímu stíhání.
Co udělá reakční kanál, když na základě nepodloženého drbu zničí někomu život? Zpravidla vůbec nic. A když na něj diváci vyvinou nějaký tlak, maximálně vydá černobílé video s názvem: „Omluva... (musíme si promluvit)“, kde deset minut brečí, jak je to pro NĚJ psychicky těžké období. O týden později už dál vesele komentuje něčí selhání.
Veliký dosah, ale nulová odpovědnost. Ano, správně – to jsou reakční kanály.
Zajisté si teď říkáte: „Ale vombate, zákony přece platí pro všechny, také pro reakční kanály.“ To máte pravdu. Formálně to tak je. Reakční kanál může jít k soudu za pomluvu nebo nebezpečné pronásledování stejně jako kdokoliv jiný. Jenže zatímco soudní systém postupuje rychlostí šneka na uklidňujících lécích, algoritmus YouTube reaguje v milisekundách. Než stát zjistí, že někomu na internetu jde o život, reakční kanál už z toho videa zaplatil hypotéku a právě natáčí pátý díl.
A proto vás, milí lidé, prosím o jednu věc – nepleťte si práci novináře s prací reakčního kanálu.
To, že si někdo koupí drahý mikrofon, hodí na hlavu kuklu a dvě hodiny se před kamerou rozčiluje nad cizím neštěstím, z něj fakt nedělá investigativního žurnalistu. Novinář je člověk, který drží v ruce lupu, ověřuje fakta a spolu s vlastní kůží na trh nese i právní a etickou odpovědnost.
Skutečná žurnalistika společnost informuje pravdivě a hlídá mocné. Reakční kanály parazitují na slabých a krmí dav drbama. Tak z nich probůh nedělejte hrdiny dnešní doby. A už vůbec si nezaměnujte jejich práci s prací žurnalistickou.
Až příště budete sledovat nějaké reakční video, uvědomte si, že tvůrce není žádný novinář a je pro něj snazší přehlížet jakýkoliv etický kodex. Informace, které vám předkládá, mohou být falešné, nebo účelově pozměněné, aby vyvolali větší senzaci.
Ptejte se:
- Je informace, kterou tvůrce řekl jeho domněnka, nebo ověřený fakt?
- Když je to jen domněnka, nakolik je pravdivá? A je vůbec pravdivá?
- Co když si to tvůrce jenom vymýšlí, aby vzbudil u diváků pohoršení a hněv?
- Co když si informace účelově pozměnil, aby bylo jeho video více šokující?
Víte… ona ta čarovná větička – „v Robloxu se povídá, že…“ vpodstatě znamená, že nic z toho, co vám tvůrce předkládá, nemusí být vůbec pravda. Jenomže vy – diváci – se chováte tak, jakoby to pravda byla. Pouštíte se do internetového lynče na základě drbů, které nejsou nikterak doložena hodnověrnými důkazy.
Trochu mi to připomíná středověk, kdy byli lidé schopni člověka upálit na hranici jenom proto, že o něm někdo roznesl nějaký drb. Váš druh se latinsky nazývá „homo sapiens“, čili člověk rozumný. Podotýkám, že tenhle název jste si vymysleli vy sami a dlouze bychom o něm mohli polemizovat.
Tudíž – myslete, lidi! Chovejte se jako lidi rozumní. Nenechte emoce, aby váma cloumali na základě drbů a domněnek.
Příště si povíme něco o ochraně lidské osobnosti. Pastvě zdar a brzy na viděnou.
Co znamená „V ROBLOXU“?
August 16, 2026
Podívat se na video
Nazdar lidi, tady nejtvrdší zadek z buše.
Představte si, že se na ulici stane vážná dopravní nehoda. Co udělá novinář?
Zjistí veškerá fakta, změří brzdnou dráhu, vyzpovídá svědky, ověří informace u policie a napíše zprávu. Zprávu, za kterou ručí svou reputací, zaměstnáním a v krajním případě mu hrozí žaloba a soud, pokud by si něco jen vymýšlel.
Co udělá reakční kanál?
Přiběhne s telefonem na tyči, namíří ho na dohořívajíci auto, hodí do videa titulek „ŠOKUJÍCÍ BIZÁR!! LIDI HOŘÍ!!!“, dvě hodiny živě komentuje a vymýšlí různé teorie, proč asi došlo k nehodě, zatímco od diváků sbírá donejty.
Už asi chápete ten rozdíl, že jo? Přesto bych rád pokračoval, protože přece jen si někteří lidé stále naivně myslí, že být reakčním kanálem je něco, jako být novinářem.
Takže se na to podívejme.
Když chce investigativní novinář vydat kauzu, musí mít většinou minimálně dva na sobě nezávislé zdroje. Musí projít stovky stran dokumentů, mluvit s právníky, a hlavně – musí dát druhé straně prostor k vyjádření. Je to nudná, pomalá, vyčerpávající a nevděčná práce.
Reakční kanál nic z toho nedělá. On to, podle všeho, ani nepotřebuje. Reakčnímu kanálu stačí screenshot z Instagramu, osm minut spekulací a zázračná věta: „V Robloxu se povídá, že...“
Zatímco novinář prodává ověřená fakta, reakční kanál prodává čistou emoci – nejčastěji hněv, pohoršení a pocit morální nadřazenosti. Algoritmus YouTube miluje hněv. Hněv generuje kliknutí. A kliknutí generují peníze na složenky.
To není jediný rozdíl.
Kromě toho, že novinář pracuje s ověřenými fakty, musí také dodržovat etický kodex platný v jeho krajině. V českém kodexu pro žurnalisty najdeme například tato pravidla. Novinář je povinen:
- zveřejňovat jen informace, jejichž původ je mu znám,
- nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány,
- nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu.
Když novinář tato pravidla poruší, řeší ho tisková rada, přichází o novinářský průkaz a končí v oboru. Zkrátka – žurnalistika má mantinely, které chrání společnost – a ve výsledku i novináře samotné.
Víte, co má reakční kanál? Maximálně smluvní podmínky YouTube. To je všechno.
Pro reakční kanál neexistuje žádný etický kodex. Když narazí na oběť, která se hroutí, neubere z tlaku. Žádná ochrana soukromí, žádné ověřování faktů, žádná presumpce neviny. Žádná lidská důstojnost. Proč? Protože etický kodex nepřináší zhlédnutí. A na YouTube vás za porušení lidskosti obvykle nikdo nezablokuje – pokud si tedy do toho zrovna nepustíte autorsky chráněnou písničku od Warner Music.
Skrátka a dobře. Pokud novinář v novinách nepravdivě nařkne nevinného člověka, přijde o práci, noviny platí milionové odškodné a dotyčný novinář čelí trestnímu stíhání.
Co udělá reakční kanál, když na základě nepodloženého drbu zničí někomu život? Zpravidla vůbec nic. A když na něj diváci vyvinou nějaký tlak, maximálně vydá černobílé video s názvem: „Omluva... (musíme si promluvit)“, kde deset minut brečí, jak je to pro NĚJ psychicky těžké období. O týden později už dál vesele komentuje něčí selhání.
Veliký dosah, ale nulová odpovědnost. Ano, správně – to jsou reakční kanály.
Zajisté si teď říkáte: „Ale vombate, zákony přece platí pro všechny, také pro reakční kanály.“ To máte pravdu. Formálně to tak je. Reakční kanál může jít k soudu za pomluvu nebo nebezpečné pronásledování stejně jako kdokoliv jiný. Jenže zatímco soudní systém postupuje rychlostí šneka na uklidňujících lécích, algoritmus YouTube reaguje v milisekundách. Než stát zjistí, že někomu na internetu jde o život, reakční kanál už z toho videa zaplatil hypotéku a právě natáčí pátý díl.
A proto vás, milí lidé, prosím o jednu věc – nepleťte si práci novináře s prací reakčního kanálu.
To, že si někdo koupí drahý mikrofon, hodí na hlavu kuklu a dvě hodiny se před kamerou rozčiluje nad cizím neštěstím, z něj fakt nedělá investigativního žurnalistu. Novinář je člověk, který drží v ruce lupu, ověřuje fakta a spolu s vlastní kůží na trh nese i právní a etickou odpovědnost.
Skutečná žurnalistika společnost informuje pravdivě a hlídá mocné. Reakční kanály parazitují na slabých a krmí dav drbama. Tak z nich probůh nedělejte hrdiny dnešní doby. A už vůbec si nezaměnujte jejich práci s prací žurnalistickou.
Až příště budete sledovat nějaké reakční video, uvědomte si, že tvůrce není žádný novinář a je pro něj snazší přehlížet jakýkoliv etický kodex. Informace, které vám předkládá, mohou být falešné, nebo účelově pozměněné, aby vyvolali větší senzaci.
Ptejte se:
- Je informace, kterou tvůrce řekl jeho domněnka, nebo ověřený fakt?
- Když je to jen domněnka, nakolik je pravdivá? A je vůbec pravdivá?
- Co když si to tvůrce jenom vymýšlí, aby vzbudil u diváků pohoršení a hněv?
- Co když si informace účelově pozměnil, aby bylo jeho video více šokující?
Víte… ona ta čarovná větička – „v Robloxu se povídá, že…“ vpodstatě znamená, že nic z toho, co vám tvůrce předkládá, nemusí být vůbec pravda. Jenomže vy – diváci – se chováte tak, jakoby to pravda byla. Pouštíte se do internetového lynče na základě drbů, které nejsou nikterak doložena hodnověrnými důkazy.
Trochu mi to připomíná středověk, kdy byli lidé schopni člověka upálit na hranici jenom proto, že o něm někdo roznesl nějaký drb. Váš druh se latinsky nazývá „homo sapiens“, čili člověk rozumný. Podotýkám, že tenhle název jste si vymysleli vy sami a dlouze bychom o něm mohli polemizovat.
Tudíž – myslete, lidi! Chovejte se jako lidi rozumní. Nenechte emoce, aby váma cloumali na základě drbů a domněnek.
Příště si povíme něco o ochraně lidské osobnosti. Pastvě zdar a brzy na viděnou.